Tradiční čínská medicína

Tradiční čínská medicína - něco málo z teorie

Abychom pochopili základní terminologii a principy v čínské medicíně, musíme zabrousit hluboko do čínské filozofie, teorie dvou protikladů Yin a Yang a teorie pěti prvků - dřevo, oheň, země, kov a voda. Fungování lidského těla je popsáno právě pomocí těchto symbolů. Stejně jako je pět prvků, tak i lidské tělo je rozděleno do pěti základních skupin, kterým vévodí pět orgánů - játra, srdce, slezina, plíce a ledviny. Fungování každého z těchto orgánů je pak těsně spojeno s dalšími částmi těla a dokonce i s psychikou. Právě proto se problém, který je uvnitř těla, projeví i vně - rozbolí nás hlava, objeví se vyrážka nebo se prostě rozčílíme.

Propojení nitra těla s vnějšími projevy a psychikou má jednu velkou výhodu - umožní nám dopátrat se problému na základě vnějších projevů - odborně se to nazývá "diferenciální diagnostika". Tradiční čínská medicína nepoužívá žádné přístroje a laboratorní vyšetření, používá vyšetření pohledem, poslechem, pohmatem a zejména pak dotazováním. Silným nástrojem je pak diagnostika podle jazyka a pulzu, právě tyto dvě metody nám velice přesně zobrazí stav organismu a pomohou vyhodnotit průběh léčby. Nechte na sebe vypláznou jazyk svých blízkých a bude překvapeni kolik rozdílů najdete...

Čínská medicína je stará několik tisíc let, základní spis Huangdi neijing (Vnitřní kánon Žlutého císaře), který tvoří páteř čínské medicíny, se datuje do let 2697 - 2597 př.n.l. To je více než dostatečná doba na prověření její účinnosti, ale možná vám přijde na mysl, zda je pořád aktuální, zda může léčit i nemoci, které se v té době nevyskytovaly. Může, neboť tradiční čínská medicína nestanovuje léčbu na základě nemoci, ale syndromu, tedy souboru jednotlivých příznaků, které pacient vnímá. Daný syndrom, se pak může projevit více různými nemocemi, avšak léčba zůstává stejná. Naopak jedna nemoc může mít různé příčiny a tedy i léčba bude rozdílná v závislosti na konkrétních příznacích. Čínská medicína nestanovuje léčbu podle nemoci, nýbrž podle syndromu.

Dietetika a tradiční čínská medicína

Podobně jako bylinná léčba i dietetika se v tradiční čínské medicíně opírá o teorii pěti prvků a yinu a yangu. Takto můžeme každou potravinu přiřadit k ročnímu období (čínská medicína rozlišuje 5 ročních období - jaro, léto, pozdní léto, podzim a zimu) a tepelnému působení potraviny (chladná, osvěžující, neutrální, teplá a horká), dále se definuje afinita k vnitřním orgánům a akupunkturním drahám a samozřejmě specifické účinky každé potraviny podle terminologie tradiční čínské medicíny.

Potraviny se tedy nedělí na "zdravé" a "nezdravé", ale popisuje se jejich účinek v lidském organismu. Výběr vhodných potravin tedy závisí na konstituci člověka, aktuálních problémech, ročním období, ale také chuti každého. Změna jídelníčku by neměla být na úkor chuti a potěšení z jídla, naopak je to příležitost pro objevení dalších receptů a chutí, než na jaké jsme zvyklí. Třebaže je výběr vhodných potravin značně individuální, několik základních a obecných doporučení platí a budou rozebrány dále.

Základem stravy by měly být obilniny, které jsou natolik vyvážené, že jsou vhodné pro lidi každé konstituce, v jakémkoli ročním období. Každá z obilnin má své specifické účinky a afinitu k různým orgánům, nicméně nepochybíme, když různé druhy obilnin zařadíme do svého jídelníčku i bez jejich detailní znalosti. Královnou obilnin je pak rýže, která je považována za nejharmoničtější potravinu, jež je lehce stravitelná, chutná a výživná. Zelenina se v čínské kuchyni používá výhradně tepelně upravená, ať už v páře, či vařením se značně zlepší její stravitelnost, čímž výrazně pomůžeme organismu. Tepelnou úpravou se rovněž zmírní ochlazující účinek zeleniny. Mléčné výrobky jsou obecně charakterizovány jako potraviny, které zvlhčují organismus, avšak i při lehce oslabeném trávení (což je případ většiny z nás) nebo nadměrné konzumaci mléčných výrobků dochází k zahleňování organismu, které má z pohledu TCM negativní vliv na samotné trávení a celou škálu dalších problémů. Konkrétní typy mléčných produktů (např. jogurty) mají navíc výrazně chladivý vliv na organismus, takže nejsou vhodné pro zimomřivé lidi.

Doporučení konkrétních potravin jako doplněk léčby pak vychází z vyšetření a stanovení daného syndromu tak, jak jej popisuje teorie TCM. V závislosti na typu onemocnění pak úprava stravy hraje větší či menší vliv na průběh samotné léčby, u některých onemocnění je pak nezbytná pro udržení zdraví.

Moxování

Moxování neboli požehování je v podstatě jedna z metod, která má za úkol organizmus prohřát. Prohřívají se akupunkturní body, dráhy, ale i celé oblasti těla. Zejména se využívá při nedostatku Jangu, neboť Jang symbolizuje, pokud se jedná o termoregulaci, právě teplo.

Z hlediska západní medicíny má tento způsob prohřívání následující účinky: zlepšuje imunitu, podporuje regeneraci organizmu, normalizuje vegetativní funkce, pomáhá navodit stav relaxace, podporuje trávení. Dým, který hořením pelyňku, jímž se nejčastěji moxuje, vzniká, má podle některých názorů baktericidní účinky.

Nejčastěji se tedy moxování používá při onemocněních způsobených chladem, ať už vnitřním nebo vnějším, chronická onemocnění dýchacích cest (záněty, astma), poruchy trávicího traktu (průjem, zácpa, žaludeční vředy), menstruační potíže a nemoci močopohlavního ústrojí, revmatické a degenerativní onemocnění kloubů, především v bederní oblasti. Dále se doporučuje při depresích a stavech vyčerpanosti a únavy.

Jak moxování probíhá

Při vlastní aplikaci se obvykle využívá tzv. nepřímé metody prohřívání pelyňkovou cigaretou, kdy se smotek z pelyňku udržuje nebo se pohybuje kolem vzdálenosti kolem 1 cm od kůže pacienta. Aplikace by neměla pálit, pacient by měl mít příjemný pocit tepla v místě použití. Dále lze nepřímo aplikovat přes ilozační podložku - česnek, zázvor, nebo také sůl. Sůl se využívá charakteristicky při aplikace moxy v bodu Shenque,CV8, který je kontraindikován pro akupunkturu, kdy se do oblasti pupku nasype sůl a na ní položí zapálená moxa. Může to být buď zabalený kužílek nebo jen uhnětený kužílek z pelyňku. Tímto způsobem se působí velice dobře při trávicích obtížích, únavě nebo i tzv. kolapsu Jangu, kdy je člověk akutně vyčerpaný, bledý, studeně zpocený a má výrazně chladné končetiny.

V některých případech lze použít i aplikaci přímou, tj. působení moxy přímo na kůži, dochází však k popáleninách a vniku jizev a proto se u nás téměř nepoužívá. Často se ale používá aplikaci moxy na akupunkturní jehlu, kdy k prohřívání dochází skrze kovovou jehličku. Obvykle se vypálí více kužílků najednou. Doporučená doba aplikace obecně je mezi 5 až 10 minutami na jeden bod minimálně, často i déle.

Vyšetření a terapie dle tradiční čínské medicíny

Pro stanovení diagnózy dle Tradiční čínské medicíny s vámi terapeut nejdříve rozebere problém či problémy, které chcete řešit. Důležitý je přesný popis hlavních a průvodních příznaků včetně jejich lokalizace, doba či období, kdy se problém objevuje, co problém vyvolává, co mu naopak ulevuje. Klasifikace podle západní medicíny pomůže přesněji pochopit a popsat problém, není však pro vyšetření podle TČM klíčová.

Následují obecné otázky na zdravotní stav a konstituci (např. zda jste zimomřivý či horkokrevný, zda dobře spíte, ...), které pomohou určit k jakému onemocnění a syndromu inklinujete. Rozeberou se stravovací návyky, prodělané nemoci a farmaka, která užíváte.

Další částí je vyšetření vzhledu jazyka. Tradiční čínská medicína má velice propracovanou diagnostiku jazyka, kde jeho velikost, barva, tvar, útvary (rýhy, otisky zubů, tečky), chvění a povlak odpovídají jednotlivým syndromům a pomohou tak přesně zacílit léčbu. Změna zdravotního stavu a pokrok léčby se pak mimo jiné odráží na vzhledu jazyka.

Poslední je vyšetření pulzu, které klade na terapeuta nejvyšší nároky. Je potřeba rozlišit jemné nuance v síle pulzace, hloubce tepu, jeho charakteru a rychlosti. Je definováno 28 druhů pulzu, při zvládnutí této metody je výsledná diagnóza velice přesná.

Terapie

Existuje pět základních pilířů dle TČM:

• Fytoterapie - bylinné směsi
• Ovlivňování akupunturních drah - qigong tuina, akupunktura
• Tuina
• Dietetika
• Qigong

Výběr metody závisí na konkrétních problémech, na terapeutovi i pacientovi. Fytoterapie a práce na akupunkturních drahách (qigong tuina, akupunktura) jsou klíčové metody, zatímco úprava dietetiky a cvičení qigong jsou vhodným a často nezbytným doplňkem terapie a následného udržení zdraví.

Bylinné směsi se obvykle předepisují na 20 až 30 dní, po každém cyklu se kontroluje zdravotní stav a následně se upravuje i samotná směs. Obvykle se začíná na vyšších dávkách silných bylinných odvarů, postupně se pak dávka a frekvence užívání zmenšuje, předepisují se bylinné tablety.

Terapie pomocí qigong tuina je zaměřena na harmonizaci a doplnění qi (vitální energie organismu) a krve, vnitřních orgánů a psychiky, případně odstranění vnější škodliviny. Obvyklá frekvence hodinových terapií je jednou týdně. Stimulace akupunkturních bodů neprobíhá jehlou, jak je tomu v akupunktuře, ale rukou terapeuta. To umožňuje šetrnější zásah do organismu a větší možnost doplňování, než je tomu v akupunktuře. Na druhou stranu tato metoda klade velké nároky na samotného terapeuta, denní cvičení qigong po mnoho let a odpovídající životní styl je nezbytnou podmínkou pro použití qigong tuina.

Jednotlivé pilíře terapie (fytoterapie, qigong tuina, cvičení qigong, samomasáže, dietetika) jsou podrobně rozepsány dále.